Hasiči v Americe roku 1919 - Fire History – Fire History
Fire History obrázky

Hasiči v Americe roku 1919

Na menších městech jsou sbory dobrovolných hasičů, ve městech velkých jsou sbory hasičů z povolání. V malých městečkách jsou organizace dobrovolných hasičů podobná těm u nás a jsou podporována městem, které zakoupí hasící nářadí a podporuje sbor podle potřeby.

Organizace je na dobré úrovni. Město je rozvrženo na obvody, v jejich středech jsou pak stanice, vždy minimálně o čtyřech mužích. Náčelník v menším městě má pomocníka, který bdí v noci na hlavní stanici., kdežto sám náčelník ve dne. Mimo toho má svého sekretáře, který mu vyřizuje písemné záležitosti. Ve velkých městech je náčelník obklopen celým štábem pomocných sil. Obyčejně jede ke každému ohni. Je přirozené, že ve velkých městech tak nečiní, jelikož by nestihl vykonávat své povinnosti. Děje se tak z toho důvodu, že rozloha města je ohromná a za druhé není snad chvíle, kdy by v takovém velkém městě nehořelo. Velká místa jsou rozdělena na sekce, v nichž správu řídí kapitáni. Na stanicích jsou pak veliteli poručíci. V menších městech musí náčelník k požárům sám.

Uniformu mají hasiči po celých spojených státech stejnou tmavomodrou se stříbrnými knoflíky. Čepice je placatá. Hodnosti jsou na čepicích, slabý stříbrný proužek nosí poručík, širší kapitán a náčelník má ještě o něco širší. Ve velkých městech nosí kapitáni žluté knoflíky a zlatou hvězdu na sametovém límci, náčelník pak hvězdy dvě.

Při požáru mají kapitáni bílé ohnivzdorné pláště a družstvo tmavé. Přilba je značně větší než mají naši hasiči. Na přilbách pak mají američtí hasiči odznaky a čísla. Muž u hadice má nápis odpovídající jeho práci, sekerníci také atd. Všichni jsou k ohni ve vysokých nepromokavých botách. Většinou se do pracovního oblékají při jízdě k ohni.

V milionových městech jsou tři denní směny, v menších pak jen dvě a někde střídání vůbec není. Jen hodina snídaně, obědu, večeře a jeden den v týdnu volno. Pohotovost musí být stále na stanici. Poplašný zvon svolává k požáru. Na ulicích a i ve veřejných budovách jsou hustě umístěny poplašné přístroje. Stačí jen otevřít skříňku a zavolat požární pohotovost. V tu chvíli se rozezvučí zvony na stanicích, které mají ten který obvod na hlídání. Může se volat i obyčejným telefonem, číslo centrály je většinou na telefonech napsáno. Toto zařízení je i na malých městech, které mají své hasičské sbory. Jinak se dává znamení o požáru údery na zvony, které jsou rozvěšeny v různých částech malých měst, kde jsou sbory dobrovolné. Stanice jsou uspořádány tak, že na jedné stojí přístroje, ve druhé vůz se žebříky atd.

Zajímavé je pozorovat ruch na stálé stanici po úderu na poplašný zvon. Koně stojí v otevřených stájích, přímo v místnostech kde jsou stříkačky. Stačí úder zvonu a koně vyběhnou pod oje svých vozů. Nezmýlí se. Jediným trhnutím šňůry padají postroje na koně a samo se vše uzavře. Mužstvo, které bydlí vždy v 1. patře budovy, sjíždí dolů po mosazných tyčích. Je-li generální poplach, vyjede celá stanice. Cestou k ohni se dává výstražné znamení zvoncem. Voda je v každém americkém státě tlačena do ulic i budov vodárnou a proto není zapotřebí voznic. Jinak je to ovšem na farmách, kde není voda ani hasiči. Tam si obyčejně pomáhají sousedi. Omezují se ovšem pouze na záchranu zařízení a dobytka. Jelikož jsou domy dřevěné, těžko se zachraňují.

Každý hasič musí znát svou čtvrť, musí vědět, kde stojí hydrant, aby mohl hned dostat vodu. Hydranty jsou vždy na rohu bloku a jsou zdaleka viditelné, protože mají podobu patníků. Jsou různých velikostí a mohou napájet i tři hadice. Tlak vody se zvýší, jakmile přijde oznámení o velkém požáru. Nyní jsou ve směs používány automobilové stroje, které jsou dříve na místě a pak jsou ihned v pohotovosti. Náčelník přijíždí velmi záhy, ne-li první ve zvláštním automobilu. Ihned udílí rozkazy a sám se zúčastňuje práce. Je-li budova vysoká, vhání se do ohně voda z vodní věže. To je vůz, který má posunovací věž s kovovou posunovací rourou, která má na konci zahnutou hubici a tou se vrhá do ohně velké množství vody.

Američtí hasiči jsou velmi odvážní a nejeden svou odvahu zaplatí životem. Odměny nesmí příjmat. Dostanou-li nějaké dary, pak ty plynou do společné pensijní pokladny. Za vynikající služby jsou odměňováni zlatou medailí.

Mnozí Češi slouží u městského sboru v Chicagu, New Yorku, Clevelandu a zaujímají i vyšší postavení. V Cedar Rapids je náčelníkem Čech, Morbacher. Několik krajanů je tam i kapitány.

Ve větších městech už nejsou potahy s koňmi, protože jsou všude automobily, z nichž jsou některé opravdu ohromné.

Žádné komentáře na “Hasiči v Americe roku 1919”

Napsat komentář