Hasičství ve starém Římě

Za doby římské republiky byl přidělen dohled na bezpečnostní opatření při požárech tzv. collegiu nižších úředníků nazývaných tresviri capitales pod dozorem aedilů, konsulů a tribunů. Protože toto opatření nebylo pro případ požáru dostatečné, zorganizoval kurulský aedil M. Egnatius Rufus vlastní soukromý hasičský sbor, který se velice osvědčil při požáru v roce 732.

Za doby císařství byl založen Augustem zvláštní hasičský sbor složený z otroků o počtu 600 mužů, vedený zpočátku kurulským aedilem. Augustus rozdělil sbor do 14-ti okresů Říma před i za hradbami zvaných regiones. Do každého regionu připadalo několik čtvrtí (vici) města a každá čtvrť měla více či méně obytných stavení. Některá stavení, náležící boháčům se nazývala domus, menší pro občany a nájemníky insulae. Ve čtrnácti okresech bylo 265 čtvrtí, každá z nich volila k sobě čtyři magistry, kteří obstarávali nejen obecní záležitosti, ale i náboženské. Ve věci první dohlíželi magistri vicorum až do roku 6 po Kristu na otázku požární.

Jelikož se ale toto zřízení zcela neosvědčilo, zřídil Augustus u konce své vlády (6 let po Kristu) vojensky organizovaný hasičský sbor a zároveň i policejní sbor o 7000 mužích.

Sbor byl řízen praefectem z šlechtického stavu, rozdělen byl na 7 kohort tak, že každá kohorta zajišťovala službu ve dvou okresech z kasáren zvaných statio vigilum Romanorum.

Podle nalezených zápisů se nalézalo 6 kasáren poblíž bran i za Tiberou. Každá kohorta s počtem asi 1000 mužů se dělila na 7 centurií.

Počet centurií i mužstva v kohortách a centuriích nebyl vždy stejný. Někdy čítala kohorta 555 pěších, 66 jezdců, jindy zase 1105 pěších a 132 jezdců. Centurie 85 – 173 mužů. Řídilo se to zřejmě podle velikosti okresů a služební povinnosti. Podle nalezené votivní desky čítaly centurie:

Dohromady měla tedy jedna kohorta, pokud počítáme tribuna jako velitele a 4 lékaře, celkem 930 mužů.

Toto rozdělení svědčí o důkladné organizaci jak hasičské tak policejní, povážíme-li, že tak početný sbor byl řízen svým prefektem, kohorty svými tribuny a centurie svými centuriony, že byl řádně ubytován, rozdělen do okresů a není pochyb, že byl řádně vycvičen a opatřen potřebným vybavením.

Výkonná moc prefekta vigilum nebyla malá a měla mnohdy i politický vliv. Prefektovi náleželo také soudnictví nad paliči a zloději. Prefektovým náměstkem byl subpraefektus, kterému bylo podřízeno 49 centurionů, sedm v každé kohortě. Z prefektových úředníků byl cornicularius (pobočník) a beneficiarius coby kancelářský tajemník. Subpraefekt měl mimo cornicularia a beneficiaria ještě libraria k vedení knih. Po boku centuriovi byli vexillarius, praporečník, optio náměstek centuriův, tesserarius, který řídil hlídky, codicillarius písař, secutor, ordonance.

Mimo to byli v kohortách dozorci lázní, praporečníci, žalářníci, trubači, dozorci vodovodu, pokladníci, lazebníci, spížníci, registrátoři, stříkačníci – syphonarii a obstaravatelé vody při požárech – aquarii.

Jak již bylo zmíněno, byl sbor vigilů zřízen vojenským způsobem, byl cvičen, ubytován v kasárnách, držen v přísné kázni a stále placen. Za doby císaře Augusta byli ve sboru pouze svobodníci (osvobození otroci), později pak za vlády Septima Severa také římští měšťané. Každý svobodník po šestileté hasičské službě (později i po tříleté) nabyl měšťanského práva. Služební povinnost trvala dvacet let a každý vigil ročně obdržel 360 denárů. Přísná kázeň byla udržována peněžitými tresty, sesazením z hodnosti, veřejným pranýřem, tělesnými tresty nebo i smrtí. Naproti tomu byly odměny, veřejné pochvaly a hodnostní postup.

Uniforma vigilů byla podobná vojenské, k poplachu se používalo volání a hasičských trubek. Vigilové používali žebříky, háky, bourací nástroje, lana, stříkačky, koše, vodou a octem navlhčených pokrývek a kůží. Služba byla denní (excubiae) a noční (vigiliae). Stráže se skládaly ze čtyř mužů. V noci byl jeden muž stále na stráži a tři odpočívali. Střídání stráží se dělo v noci čtyřikrát a ve dne dvakrát na znamení trubačů. Praefectovi bylo nařízeno, aby byl v noci oblečen a vždy pohotový.

Bohužel se o činnosti vigilů při požárech a jejich výkonech nezachovalo mnoho zpráv, aby se dala posoudit hasičská taktika, způsob a vlastnosti hasičského náčiní.

Jediný popis Neronova požáru nám vysvětluje jen málo, protože o činnosti hasičského sboru je jen zmínka ve zprávě, „že šestého dne požár omezen na úpatí esquilinského pahorku, když byla stržena celá čtvrť města, aby dravému živlu nezbyla jen holá pole a obloha“.

O Neronově požáru píše Titus takto:

„Stalo se veliké neštěstí, neví se, zdali náhodou nebo zlomyslností knížete, neštěstí strašnější ze všech, která způsobila jindy síla plamenů.“ Kdyby byl požár vzniknul mezi chrámy a větčími budovami, nemohl by se z počátku tak rychle rozšířit, protože by chrámy svými ohradními zdmi požár zadržely. Požár vznikl v části circu poblíže Palatina a Caelia, v lehce stavěných boudách, naplněných olejem a lehce vznětlivými látkami.

Požár zuřil z počátku v rovině XI. A XII. Okresu, rozšířil se do výše položených II., X. a XIII okresů a vrátil se zpět do nížin II., IV., VIII. A XII okresu takovou rychlostí a silou, „že vzdoroval všemu hašení a ochranným opatřením,“ která byla stižená úzkými a nepravidelnými uličkami a množstvím příbytků. K tomu se přidal nářek žen, dětí a starců, kteří v zástupech pobíhali hořícími ulicemi a stěžovali hašení. Sotva se cítil někdo v bezpečí útěkem do sousedních ulic, tak plameny během chvilky zasáhly i tato místa a obyvatelům nezbylo nic jiného, než aby si zachránili své životy útěkem do polí.

Mnoho lidských životů vzalo za své, mnozí umírali z lásky ke svým milovaným a vrhali se do plamenů bez šance je zachránit.

Sotva byl oheň šestého dne omezen a obyvatelstvo se trochu utišilo, vznikl požár znovu v předměstí „in Aemilianis“, který trval další tři dny. Požár sice zničil méně budov a lidských životů, ale poškodil nejkrásnější část města.

Stalo se tak, že za 9 dní bylo zničeno deset ze čtrnácti okresů Říma, z toho tři kompletně do základů. V sedmi zbylo málo budov a to ještě poloshořelých nebo poškozených.

Ačkoliv římský sbor čítal 7000 mužů, nedá se mu i při nedostatečných zprávách o Neronově požáru vytýkat, že nepracoval statečně. Měl po ruce pouze nedostatečné nářadí, římské budovy nebyly zajisté dostatečně ohnivzdorně stavěny a jediná taktická ochrana bylo bourání.