Ochrana pomocí plynové masky

Nejen za války, ale i v míru zabily jedovaté plyny mnoho lidí a bylo zcela na místě myslet na náležitou ochranu. Denní zprávy často hlásily otravy svítiplynem. Největším nebezpečím byla však práce v kouři, kterého je hodně druhů s různými druhy plynů. Také chemicky vyráběných plynů bylo značné množství a že všechny působí negativně na člověka bylo zřejmé. Plyny se dělily na lehké a těžké a podle toho se rozdělovala i protiplynová ochrana.

Pro lehkou plynovou ochranu se používalo dýchacích masek s různými filtry. Pro těžkou plynovou ochranu se používalo kyslíkových dýchacích přístrojů a přístrojů s nasávacím zařízením čerstvého vzduchu.

Filtry dýchacích masek jsou upraveny tak, aby bylo zabráněno přístupu škodlivých látek k dýchacím cestám. Škodliviny jsou zachycovány ve filtru chemickými sloučeninami, které jsou na sebe vtěsnány ve vrstvách. Tyto lehké masky měli použití zvláště při leteckém útoku.

Pro požární potřebu byly sestrojeny různé speciální filtry, a to proti amoniaku, siřičitanu, vodíku, uhlovodíku, kysličníku uhelnatému, fosgenu atd. Filtru bylo nutno použít podle toho, jakým plynem byla místnost zamořena. Byly ovšem i filtry univerzální, proti všem plynům.

Pro těžkou plynovou ochranu se používalo kyslíkových dýchacích přístrojů. Takový přístroj nesměl být rozměrem a obsahem příliš těžký a přívod kyslíku do plic měl být přirozeným způsobem.

Konstruované přístroje s jednolitrovou lahví, v níž bylo obsaženo 150 litrů kyslíku, byly vhodné k používání i při nejtěžší práci po dobu jeden a půl hodiny. V průmyslových závodech byly osvědčené dýchací přístroje s přívodem čerstvého vzduchu, a to nejvíc při čištění kotlů. Vyžadovaly však silných dýchacích orgánů. Na obrázcích je znázorněno upotřebení filtru a dýchacího přístroje, kterými byl vyzbrojen pražský požární sbor z povolání.