Počátky činnosti Červeného kříže na našem území - Fire History – Fire History
Fire History obrázky

Počátky činnosti Červeného kříže na našem území

Rakousko-uherské císařství přistoupilo k Červenému kříži po bitvě u Hradce Králové (3. 7. 1866). 17. května 1867 vznikla Rakouská společnost Červeného kříže. Jedním z jejích nejdůležitějších zemských spolků byl od svého založení „Vlastenecký pomocný spolek pro Království české“. Jeho stanovy schválilo c.k. místodržitelství dne 5. září 1868 pod čj. 47258. Od svého počátku se věnoval Červený kříž přípravě zdravotnického zázemí pro případ války a rozsáhlé charitativní činnosti financované převážně z výtěžků dobročinných akcí. Československý červený kříž byl založen brzy po vzniku republiky 6. února 1919. V prvních letech své existence se organizace ČSČK zaměřila především na pomoc postiženým první světovou válkou. Již od svého vzniku zaměřil Československý červený kříž svoje úsilí k poskytování první pomoci a ke kvalitní výuce pro tuto činnost.

První samaritánské skupiny vznikly na území Čech a Moravy od sedmdesátých let 19. století, a to jako samostatné, nebo při hasičských sborech. Jejich iniciátory byli ve většině případů vlastenečtí lékaři se sociálním cítěním a jejich spojení s českým hasičstvem bylo logickým vyústěním jejich poslání, jelikož se zabývaly především výukou a praktickou aplikací tehdy známých forem první pomoci. Československé dobrovolné hasičstvo již před I. světovou válkou provádělo samaritskou (zdravotnickou) službu. Hasiči si od prvopočátku uvědomovali obrovské riziko vzniku úrazu při zdolávání požáru a záchranných pracích. Během rozvoje dobrovolného hasičstva docházelo i ke specializaci části mužstva na tzv. lezce, stříkače a pořadatele (se zdravotnickou službou). Tak např. okolo roku 1880 rozvíjel samaritánskou výchovu hasičů MUDr. Jan Houska z Volyně, který učil hasiče první pomoc a k této problematice napsal mnoho odborných článků. Již od roku 1885 české dobrovolné hasičstvo projevovalo snahu poskytovat první pomoc osobám raněným při požárech a to na místě, nebo jejich rychlým převozem k lékaři či do nemocnice. V hasičských sborech ženy tehdy ještě nebyly proto se této činnosti věnovali výhradně muži. Na levém nadloktí byly označeni červenou páskou s bílým křížem /tedy kombinace barem na pásce obráceně,nežli jsme dnes zvyklí/. Těsně před rokem 1890, jistě do určité míry působením tehdejší ÚZHJ, se kombinace barev na rukávových páskách hasičské zdravotní služby mění na červený kříž na bílé pásce /tzv. ženevská páska/. Takto je poprvé vyobrazena a popsána v knize Deset let hasičského spolčování z roku 1889. Po vzniku samostatné České ZÚHJ v roce 1891, dle stejnokrojového předpisu pro české hasičstvo je určeno označení a výstroj samaritánů. Páska z bílé látky, tvar kříže není však klasický, v heraldickém pojetí je zvaný – kříž tlapatý rovných ramen. Páska je vlněná šíře 13 cm, kříž samaritánský je z červeného sukna.

Zdravotní služba nosila na levém boku tornu s prostředky zdravotnickými.  Zemská ústřední hasičská jednota království Českého ve služebních řádech pro sbory hasičské z roku 1894 uvádí, že k činovníkům sboru by měl patřit sborový lékař, kterému příslušela zdravotní služba při požáru a cvičeních, popřípadě i vyšetřování přistupujících členů. K lékaři byly přiděleni členové vycvičení ve zdravotní službě. Od roku 1892 převzaly některé hasičské sbory dopravu raněných a nemocných v době války. Mezi mimořádné povinnosti hasičských sborů patřila dopravní služba raněných a nemocných vojínů v čas války z nádraží do nemocnic. Mužstvo muselo umět uložit raněného na nosítka a přenést šetrně na určené místo; rovněž muselo vědět, jak se ranění nakládají z vagónů do vozů, jak lze zamezit nenadálému krvácení a jak podat raněným občerstvení. V našich zemích bylo samaritánství šířeno hlavně hasičstvem, mezi širší veřejnost však hlouběji neproniklo. Hasičstvo absolvovalo všestranné vzdělávání, výcvik a od 80 let 19 století se stala nedílnou součástí i samaritánská služba (poskytování první pomoci).

Reginald Czermack v Teplicích (* 4. 3. 1847 + 3. 3. 1929) navrhl, aby hasiči kromě pomoci hašení ohně, též zachraňovali lidské životy a lidem poskytovali první pomoc. Tím vlastně zavedl samaritánskou službu. Již roku 1897 vydává Zemská ústřední hasičská jednota království ZÚHJ Českého pro samaritánskou potřebu knihu „Hasičská zdravověda“, což svědčí o tom, že snaha ta byla korunována alespoň částečným úspěchem. Další snahy o zřízení a vycvičení „zdravotního oddělení ve sborech hasičských“ přednesl dne 27. srpna 1898 MUDr. Emil Reinberger, náměstek ústředního starosty. Tento lékař také poprvé zavedl pojem hasičské zdravotnictví. Součástí výzbroje každé vozové stříkačky od roku 1899 měla být skříň, obsahující předměty pro lékařskou první pomoc. Obsah byl: vata bez obalu, 100 gramů, 50 gramů, 25 gramů vaty (3 kusy), 2 trojhranné šátky, 70 x 40 cm Billrothova plátna, žlutou náplast, jehly lékařské, špendlíky bezpečnostní, 1 nůžky, 1 houbu, 1 kartáček, hedvábí ve skleněné schránce, hydrofilní obvaz (gáza), jodoformový obvaz (gáza), 3 sublimátové obvazy, 1 miska, 2 lahve zvláště připravovaného oleje na popáleniny, 1 láhev Hofmanských kapek, 1 láhev čpavku, hypermangan draselný, 2 dlahy, 1 obinadlo, 1 obinadlo pryžové (Esmarch), 10 různých obvazů. Po roce 1900 vstupují do řad dobrovolného hasičstva ve větší míře i ženy, které se mimo jiné angažují i ve zdárně se rozvíjející službě zdravotnické. Muži byli zváni samaritáni i samarité, ženy samaritánky i samaritky. Po roce 1900 se též rozběhly župní i sborové kurzy samaritánské i samaritské. 20-28 srpna 1904 byla pořádána druhá zemská hasičská škola ve Frenštátě p. R. na níž o zdravovědě hasičské přednášel bratr starostův MUDr. Frant. Křenek z Frenštátu. Tehdy již před první světovou válkou cvičilo dobrovolné hasičstvo prostřednictvím lékařů a instruktorů své členy v rychlé a účinné pomoci. Doporučením Zemské ústřední hasičské jednoty království českého z roku 1912 měli být všichni hasiči vzděláváni ve zdravovědě – nauka o lidském těle a kostech, první pomoc při náhlých onemocněních a úrazech, jak se vyvarovat onemocnění, první pomoc při úrazech, doprava nemocných, zařízení hasičské lékárničky. Za světové války se rozrostlo hasičské samaritánství. Ve všech místech, kde byly veřejné nemocnice, nebo kde došlo ke zřízení pomocných nemocnic (lazaretů), byly ustavovány hasičské čety Červeného kříže pro přepravu nemocných a raněných vojáků. Je tragickou pravdou tohoto období, že všestrannost hasičského výcviku, zejména soustavné pěstování samaritánské služby, přineslo ovoce za 1 světové války. Jakmile byly 28. července 1914 vydány mobilizační rozkazy, byla Zemská ústřední hasičská jednota vyzvána, aby při dobrovolných sborech hasičských byly zřizovány zdravotnické čety, které budou orientovány hlavně na převoz raněných a nemocných vojínů z vlakových nádraží do nemocnic, polních lazaretů a táborů Červeného kříže. Toto se záhy stalo nepostradatelnou službou hlavně ve městech, kudy vedly železnice. Ve schůzi dobrovolného hasičstva slovanského ve Vídni v roce 1915, bylo po referátu starosty M. Mayera usneseno učinit dohodu se společností Rakouského Červeného kříže o zastoupení v jednotlivých zemích. Proto mnohé naše sbory mající tehdy službu samaritskou, vstupovaly za členy Pomocného spolku Červeného kříže v království Českém. V letech 1914 – 1918 byli všichni bojeschopní členové SDH mobilizováni. Ze zbylých vojenské službě nepodléhajících, ve větších místech, kde byly vojenské lazarety, byly po dohodě se společností Červeného kříže vytvářeny pomocné dopravní kolony a zdravotní čety, které dopravovaly raněné vojáky do nemocnic. Speciálně školení hasiči vykonávali cenné služby pomocných zdravotníků. V době války utvořilo se v českých zemích 864 dopravních čet, ve kterých bylo zapojeno 12 103 členů. Bylo to zejména v místech, kde byly v činnosti nemocnice Červeného kříže. Tyto čety dopravovaly raněné a nemocné vojáky z železničních stanic do nemocnic, poskytovaly jim první pomoc, převazovaly jejich poranění a poskytovaly jim občerstvení.

V rámci Zemské ústřední hasičské jednoty působilo v Čechách k 1. září 1916 189 kolon, v nichž bylo organizováno 2 542 členů. Od 17. srpna 1914 do 30. září 1918 dopravili takto 7 206 001 vojáků, poskytli 7 806 977 občerstvení a provedli 43 996 převazů. Po vyhlášení I. světové války bylo a Moravě se zřízeno 100 kolon, ve kterých pracovalo 911 hasičů. Přepravili 268 561 raněných a podali 865 355 občerstvení. Této činnosti se české hasičstvo ujalo dobrovolné poté, co mu bylo dáno přímým vojenským dohledem na přímý rozkaz. Tato humánní služba nešťastným obětem války zabránila rozpuštění hasičské organizace a ochránila její členy před většími persekucemi. Náplň hasičských činnosti je totiž taková, že i přes citelně oslabené sbory, doplněné mladými, nezkušenými lidmi, museli jejich členové své ušlechtilé myšlence sloužit. Ušlechtilá hasičská myšlenka nezištné lidské pomoci vítězila tedy i v době, kdy na jiných místech byly humanitní zásady hrubě pošlapávány. V průběhu 1. světové války, byla v hasičstvu vybudována mohutná organizace samaritská, která byla do značné míry ovlivněna Červeným křížem.

Dobrovolné hasičské sbory zřizovali samaritní stráže nejméně o 2 mužích a 1 ženě. Hasiči-samaritáni byli většinou osvobozeni od vojenské služby. Po první světové válce se stala samaritánská služba neoddělitelnou součástí celkové služby hasičské.

David Dvořáček

Žádné komentáře na “Počátky činnosti Červeného kříže na našem území”

Napsat komentář