První motorové stříkačky - Fire History – Fire History
Fire History obrázky

První motorové stříkačky

Když se myšlenka sestrojit spalovací motor stala skutečností, začal se motor těšit velké oblibě a byl používán s velkými úspěchy v průmyslu. Netrvalo dlouhou dobu, aby našel využití i v hasičství, a tak byly sestrojeny první stříkačky s tímto pohonem. Tato myšlenka nás provází do dnešní doby, kdy všechny automobily, vyjma těch na alternativní pohon, jsou opatřeny spalovacím motorem. Na počátku éry motorových stříkaček bylo hasičstvo rozděleno na dva tábory, jeden tuto technologii zatracoval a ten druhý si ji pochvaloval. Není pochyb o tom, že to byl velký krok vpřed ulehčit si práci a zdokonalit hasičskou techniku.

Je tedy nasnadě, napsat článek o průkopnících nové éry hasičských stříkaček. Nebudu zde popisovat funkci motoru, jelikož je určitě velice dobře známá. Jen podoknu, že pohonnými hmotami byl buď benzín, anebo petrolej.

Pokud se budeme zajímat o firmy, které stály na počátku výroby motorových stříkaček, zjistíme, že jich nebylo mnoho. Prakticky asi pouze čtyři továrny se zabývaly výrobou – nikoli výhradně, ale zřídka a na pevnou objednávku.

Jmenovitě:

- C. D. Magirus v Ulmu n./D.

- C. Daimler, továrna na motory v Cannstadtě

- C. Grether & Co. ve Freiburce

- Christian Braun v Norimberce

Můžeme tedy přejít k popisu tří zástupců těchto průkopníků.

Motorová stříkačka Magirova

Z obrázku je vidět, jak je Magirova stříkačka sestrojena a jak jsou umístěny jednotlivé díly. Na velmi silném voze na pérách, vidíme vepředu sedadlo pro 2-4 muže, pod ním naviják s brzdou a lucernami. Za sedadlem je umístěna truhlice rozdělená na dvě části, v nichž se nalézá petrolej a různé nářadí nebo nástroje. Poté následuje jednoválcový motor, kde nahoře u válce vidíme čtyřhrannou nádržku, do které se nalévá petrolej. Hlavní hřídel je opatřena ozubeným kolem s převodem síly pro čerpadlo, které je umístěno na konci vozu. Čerpadlo je opatřeno větrníky (sacím i tlakovým), vzduchoměrem a tlakoměrem. Stříkačka je dvouproudá s cirkulačním kohoutem.

001

Motor je petrolejový, s regulátorem a čas potřebný k uvedení do chodu je 5 minut (v dnešní době prakticky nepředstavitelný čas). Zpočátku je potřeba točit klikou, mezi tím se vyvine potřebný plyn z petroleje a motor pak běží sám. Ke chlazení válce čerpá zvláštní čerpadlo vodu z nádržky pod vozem a žene ji kolem válce. Ohřátou vodu je nutné občas vyměnit za studenou, aby se neminul účinek chlazení.

Stříkačka dodává 4-500 litrů vody za minutu, výkon činí 6-7 koňských sil. Dostřik jedním proudem 40 metrů, dvěma proudy 30 metrů, pracovní tlak v čerpadle je 6 atmosfér s přetlakovým ventilem, který se otevře při 7 atmosférách a přebytečný tlak upustí.

Pára je nutné při chodu zajistit aretačním šroubem, jelikož chod motoru pohybuje celým vozem.

Váha celé stříkačky je asi 1800 – 1900 kg a jeho cena činila 5500 franků bez cla. Za tuto cenu bylo možné zakoupit dvě malé parní stříkačky.

Daimlerova motorová stříkačka

Liší se od Magirovi jednak celkovým sestavením, ale i strojním zařízením, jež je patrné z obrázku. Inženýr Daimler používal k pohonu čerpadla dvoutaktní benzinový motor. Chlazení bylo zajištěno tím způsobem, že od tlakové strany čerpadla se vedla voda trubičkou do prostoru obklopujícího stěny válce.

002 003

Motor je umístěný v zadní části vozu, má dva setrvačníky a je opatřena dvěma válci se zásobou benzinu, která vystačí zhruba na 6 hodin. Za motorem je umístěno dvoupístové čerpadlo. Přenesení sily se děje pomocí ozubených kol. Pomocí třecího (frikčního) spojení je možné čerpadlo vypojit z činnosti.

Za čerpadlem je umístěno sedadlo pro 3 muže se skříní pro nutné nářadí.

Ze spodu je vše zakryto plechem, takže při jízdě nehrozí nebezpečí zničení funkčních částí motoru ani čerpadla.

Tato stříkačka chrlí asi 260 litrů vody při 180 ot./min., dostřik proudu je 14 metrů (s proudnicí asi 32 metrů).

Váha celé stříkačky činí 1400 – 1500 kilo a její cena je 4000 zlatých.

Do uvedení do provozu potřebuje 3-5 minut.

Motorová stříkačka firmy Grether & spol. ve Freiburce

Na dalším obrázku je vidět stříkačka s dílny této firmy. Motor je systému Ottova „Benzínový Ottův motor“ o síle 6-8 koňských sil, jednoválcový, z továrny na plynové motory v Deutzu n. R. Je umístěn v zadní části vozu, nad nápravou zadního kola. Setrvačník je přístupný ze zvláštního můstku. Motor je také opatřen několika válci, do kterých se vhání unikající plyn z motoru a tím se zamezuje nepříjemnému hluku.

004

Převod motoru k čerpadlu je opět vyroben pomocí ozubených kol s frikčním spojením.

Za čerpadlem je sedadlo pro 4 muže s lucernami a vespodu se nalézá nádoba na benzín, který vystačí až na 10 hodin provozu. Vůz je postaven na pérách, které musí se při spuštění stroje taktéž zaletovat, aby se celá stříkačka nehoupala. Skoro po celé délce stroje se nachází reservoár, který se naplní vodou, jednak pro lepší stabilitu stroje a také aby byla po ruce voda na chlazení. Chlazení je zajištěno zvláštním čerpadlem.

Motor běží rychlostí 240 otáček za minutu, čerpadlo pak 75-80 otáček za minutu.

Při 80 otáčkách vrhá 620-650 litrů s proudnicí o průměru 21mm na vzdálenost asi 45 metrů. S dvěma proudnicemi průměru 15mm je dostřik 35 metrů. Spotřeba za hodinu provozu jsou zhruba tři litry (což bylo cca 70 krejcarů).

Do uvedení do provozu potřebuje stříkačka 5 minut.

Váha celého stroje činí 2400 kg a její cena byla 3800 zlatých.

Žádné komentáře na “První motorové stříkačky”

Napsat komentář