Stručná historie letecké záchranné služby

Česká republika patří mezi několik států Evropy ( Německo, Rakousko, Švýcarsko), ve kterých je zřízen systém letecké záchranné služby (LZS) pro celé území. Mezi občany a zejména mezi zdravotnickými pracovníky byl ještě do nedávné doby veden spor, zda by ekonomická náročnost systému LZS neměla vést ke zrušení této důležité služby. Objektivní skutečnosti však dokázaly, že bez použití vrtulníků bychom nemohli zachránit mnoho lidských životů anebo zlepšit prognózu onemocnění zejména u dopravních úrazů (polytrauma).

Přestože první helikoptéra vlétla již na počátku tohoto století, nemají letecké záchranné služby příliš dlouhou historii. K vůbec první letecké záchranné operací došlo během prusko-francouzské války, kdy z obklíčeného města Paříže byli civilisté evakuováni balony. V prvních desetiletích byly jediným technickým prostředkem leteckých lékařských služeb letouny. K první vlně moderních leteckých záchranných operací došlo za druhé světové války v Barmě v květnu 1943. Generál George E. Stratemeyer, tehdejší velitel amerických ozbrojených sil na čínsko-barmsko-indické frontě, byl prvním velitelem, který ustavil malou záchrannou jednotku helikoptér. Byla vybavena stroji Sikorsky S-47. V letech po druhé světové válce vojenská letecká dopravní služba (Military Air Transport Service) zvládla provádění leteckých evakuačních operací s lékařským personálem kdekoliv ve světě tak rychle, že v září 1949 ministr obrany určil leteckou přepravu jako primární postup využívaný nejdříve pro zaoceánské přesuny vojenských osob. První leteckou službu americké armády a amerického vojenského letectva koncipovanou jako lékařská záchranná služba nasadil za korejské války gen. George Stratemeyer, který velel dálnovýchodnímu americkému armádnímu okruhu. Pravidelná armádní vzdušná záchranná služba (Army Air Rescue Service, AARS) byla zorganizována za vietnamské války. První dobře známé vojenské helikoptéry, nasazované jako letecká záchranná služba americké a jihovietnamské armády, byly typu Huey. První civilní leteckou lékařskou službu, a sice Australian Aerial Medical Service, vytvořil v roce 1927 důstojný otec presbyteriánské církve John Flynn. Nyní létají dále pod názvem Royal Flying Doctor Service – Královská letecká lékařská služba. Po první světové války, v roce 1936 založil vzdušnou záchrannou službu maďarský Červený kříž. Evropa poznala záchranné lety vrtulníků již koncem třicátých let minulého století. Prvním zachráněným byl anglický rybář s úrazem břicha, kterého pilot přepravoval do nemocnice v Glasgow. Za druhé světové války se pro vojenské lékařské transporty využívalo upravených nákladních letounů. Národní služba první pomoci byla založena v roce 1948. Po roce 1980 Národní služba první pomoci obdržela sovětské vojenské helikoptéry MI-2 určené pro leteckou přepravu nákladů. Záchrana osob patří mezi nejdůležitější úkoly, k nímž lze leteckou techniku využít. Vojenští a zejména policejní letci patřili mezi průkopníky záchranných činnosti na našem území a Československo můžeme řadit mezi státy s nejdelší letecko-záchrannou tradicí. Přesto se ale zmínky o historii vzdušné záchrany objevují jen vzácně. Pojďme se proto na počátku leteckého záchranářství podívat blíže.

Historie policejního letectva při záchranné činnosti sahá až do doby četnických leteckých hlídek – tedy do 30. let, kdy se jednalo o sporadické lety s pacienty nebo lékaři. Nejvhodnějším prostředkem pro tyto lety je pochopitelně vrtulník, a tak se mnohá prvenství váží k němu. K podpoře záchranné činnosti ve formě monitoringu hromadných neštěstí docházelo již od druhé poloviny padesátých let. Tehdejší kbelský letecký pluk vybavený vrtulníky Mi-4 pomáhal v národním hospodářství po celé republice. Různí představitelé státní správy si začali uvědomovat výhody vrtulníků. Není proto divu, že při jedné z blíže nepopsaných nehod někoho ze zachránců napadlo obrátit se na jednotku ve Kbelích s prosbou o transport těžce zraněného. A tak 27. srpna 1956 vojenská posádka vedená mjr. Němečkem převezla pacienta z místa nehody přímo před vchod Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích. V Česku a na Slovensku se mohou lidé v nouzi spolehnout na rychlý přílet vrtulníku letecké záchranné služby od roku 1956, kdy byl poprvé převezen zraněný člověk z Terezína do Ústřední vojenské nemocnice v Praze-Střešovicích. Lety se zraněnými se téměř výhradně týkaly vojáků a bylo k ním potřeba povolení Ministerstva národní obrany. Přeprava civilistů byla spíše výjimkou. V 60. letech se začaly používat vrtulníky pro záchranné akce ve Vysokých Tatrách a malá dopravní letadla pro rychlou přepravu pacientů na větší vzdálenosti.

Poprvé v horách ve Vysokých Tatrách provedli přistání piloti Leteckého oddílu MV první záchrannou akci za použití helikoptéry 23. září 1965. Major František Červíček a kapitán Emil Flégl tehdy na palubě Mi-4 přepravili jugoslávskou turistku (horolezkyni) Zvězdanu Grigoriovou z horského plesa Zlomisk do nemocnice v Popradu. Kladný výsledek této akce i další úspěchy se staly argumentem jak pilotů LO MV, tak i příslušníků Horské služby, kteří požadovali stálé místění jednoho záchranného stroje v oblasti Tater. Po několikaletém přesvědčování uspěli a stroje Mi-2 a Mi-8 od LO MV pomáhaly v horském prostředí pravidelně. Za svůj život jim vděčí desítky lidí. Na základech tohoto systému vznikla i současné Letecká záchranná služba, která na slovenském území  zahrnuje i vyprošťování osob z nedostupného terénu. V roce 1972 začal Letecký oddíl Federálního ministerstva vnitra provozovat vrtulník MI-2. Po nehodě vrtulníku MI-8 v roce 1979 nastal útlum v používání vrtulníků ve Vysokých Tatrách. V roce 1985 se československá delegace účastnila 2. celosvětového kongresu leteckých záchranářů AIRMED a poznatky z kongresu byly uplatněny při přípravě našeho národního projektu LZS. Ve stejném roce vznikl tým specialistů při Federálním ministerstvu dopravy. Na vzniku pražské základny Letecké záchranné služby se vedle odborníků z Leteckého oddílu a Federálního ministerstva dopravy podíleli i pracovníci Záchranné služby v Praze a České státní pojišťovny. Byly přizváni i zástupci Státní letecké inspekce, Ministerstva zdravotnictví a Horské služby. Začaly se provádět první ověřovací lety, vybírala se vhodná místa pro přistání u nemocnic, byla vyvinuta a vyrobena zdravotnická zástavba do vrtulníku, byly vyřešeny požadavky na spojení pro zdravotnické i bezpečnostní složky. Také bylo připraveno nezbytné zázemí na základně Letecké záchranné služby v Praze Ruzyni. Dne 1. dubna 1987 byl zahájen vlastní zkušební provoz LZS v Praze a v průběhu pěti let i na dalších  střediscích. Od samého začátku byl položen velký důraz na zajištění potřebné provozní bezpečnosti tj. byla uplatňována zásada, že nelze při záchranných akcích riskovat životy posádky vrtulníků.

V samém začátku provozu LZS se muselo vycházet z provozních a technických charakteristik vrtulníků MI-2 a MI-8. V 90.letech byla zahájena obměna vrtulníkové techniky a do provozu byly postupně zařazovány nové vrtulníky. Nyní pro lékařskou službu první pomoci máme helikoptéry BO-105, Bell 206 Long Ranger, Bell 412, Ecureil 355 a v posledních letech i špičková technika EuroCopter EC-135 a pro vojenské vyhledávací a záchranné operace máme upravené MI-8. V České republice vznikal zárodek integrovaného záchranného systému využívajícího vrtulníky pro leteckou záchrannou službu na přelomu 80 a 90 let minulého století. Prvním provozovatelem bylo tehdejší Federální ministerstvo vnitra, přesněji jeho letecká správa, využívající tehdy v rámci LZS vrtulníky Mi-2.

První středisko Letecké záchranné služby zahájilo činnost v Praze /1. 4. 1987/ (Kryštof 1), v Brně /1. 7. 1988/ (Kryštof 4), v Ostravě /1989/ (Kryštof 5), v Hradci Králové /1990/ (Kryštof 6), v Jihlavě /15. dubna 1991/ (Kryštof 10), v Ústí nad Labem /září 1991/ (Kryštof 15), v Liberci /1993/ (Kryštof 18). Od 1. července 1987 byl zahájen další zkušební provoz vrtulníky podniku SLOVAIR v tehdejších krajích Středočeském a Východočeském, na základě jeho vyhodnocení bylo poté rozhodnuto vybudovat síť LZS, která by plošně pokrývala celé území státu. První středisko LZS provozované Armádou ČR vzniklo v Líních u Plzně 1. 5. 1991 (Kryštof 7). Dále pak provozovala AČR od 1. 5. 1991 střediska LZS v Českých Budějovicích-Hosímě (Kryštof 13) a v Havlíčkově Brodě (Kryštof 17). Středisko LZS v Českých Budějovicích přešlo pod správu civilního provozovatele, v Havlíčkově Brodě byla vojenská LZS zrušena k 31. 12. 1994.

David Dvořáček