Požární ředitel V. Reichl v Berlíně (dříve v Altoně), sestrojil přístroj do kouře podobný Műllerovu přístroji.
Přístroj měl zhotovenu kouřovou přilbu z vylisované kůže kde zadní část byla z měkké kůže. Přilba se přetáhla přes hlavu a kolem krku se pevně utáhla. Přívod vzduchu byl zajištěn dvěma rourami. Hledí bylo vyrobeno z mosazného plechu, opatřeného slídovými skly. Vzduch byl přiváděn gumovou spirálovou hadicí a vháněn dvojčinným měchem. V horní části přilby byla umístěna slídová membrána, která vypouštěla vydechovaný a přebytečný vzduch.
Tento přístroj později Reichl vylepšil tzv. dalekomluvem, takže bylo možné osobě operující na požářišti komunikovat z hasičem nacházejícím se venku.
Dalekomluv se skládal ze zvláštní roury, vyrobené z nového stříbra, do které se z jedné strany sváděl vzduch potřebný k dýchání, kdežto bokem se přitáhla hadička určená k hovoru. Na konci dalekomluvu se nacházel trychtýřový přístroj opatřený membránou do kterého se mluvilo.
Ředitel Reichl předal výrobu svých přístrojů firmě C. B. Kőnig v Altoně. V Rakousku pak převzala prodej firma R. A. Smekal na Smíchově.
Tyto přístroje se velice osvědčily nejen v hasičském oboru, ale také k lučebním účelům, zejména při výrobě umělého ledu a hlavně v lučebních továrnách, kde bylo často nutné pohybovat se v místnostech naplněnými jedovatými plyny. Firma C. B. Kőnig zlepšila přístroj speciální přilbou se zavlažovacím zařízením. V tomto případě bylo nutné mít na sobě nepromokavý oblek.
Žádné komentáře na “Reichlův přístroj do kouře s přívodem vzduchu”
Napsat komentář
Musíte být přihlášeni pro přidání komentáře.