Světová válka v odrazu hasičských kronik

Za císaře pána a jeho rodinu

Před 100 lety do celkem poklidného a vyrovnaného období činnosti dobrovolných hasičských sborů vstoupila první světová válka, která nepříznivě zasáhla do činnosti a vývoje sborů především nuceným odchodem mnoha členů na různé fronty a mnozí se již nevrátili. Černá písmena na žlutém pozadí úředních plakátů oznámila v brzkých nedělních ranních hodinách 26. 7. 1914 mobilizaci. Rakousko-Uhersko 28. 7. 1914 vyhlásilo válku Srbsku. Počátek první světové války byl dovršen všeobecnou mobilizací 31. 7. 1914. Po mobilizaci a prvních odvodech činného členstva na frontu se počty hasičů začaly ztenčovat. Do války odcházeli většinou zkušení hasiči a zapracovaní funkcionáři sborů, což nutně mělo dopad na úroveň sboru ve válečných letech. V letech 1914 – 1918 byli všichni bojeschopní členové sborů mobilizováni. Odchodem mladšího členstva a vedoucích činovníků k vojenské službě se velmi citelně narušila činnost dobrovolných hasičských sborů. Mnohde více než polovina členstva byla mobilizována a většina činovníků opustila sbor, aby vykonala povinnost vojenskou. V takových dosti četných případech, kde ve sboru zůstali 4. 3 ba i 2 členové doporučovalo se zakládat odbory ženské a vyzvat dorost, aby prořídlé řady se doplnily. Museli se narychlo zřizovat ženské odbory, dívčí a jinošské družiny nebo pomocná družstva z jiných spolků. K hasičské službě bylo nutné povolávat i starce. Jinošské skupiny, jejichž členové se uplatňovali zejména ve službě s navijákem a při lehčích úkonech, prováděných hasiči. Jinošské skupiny tak pomáhaly zacelit mezery  po odvedených hasičích.

U mnoha sborů vznikly též ženské odbory. Ženy však nemohly vykonávat těžkou hasičskou práci v plném rozsahu, a proto jejich činnost spočívala zejména v dozoru při požáru, v uzavření požářiště a v pečlivém předcházení případných krádeží. Ze zbylých vojenské službě nepodléhajících, ve větších místech, kde byly vojenské lazarety, byly po dohodě se společností Červeného kříže vytvářeny pomocné dopravní kolony a zdravotní čety, které dopravovaly raněné vojáky do nemocnic. O tuto činnost byla hasičská jednota na počátku války telegraficky požádána, organizace dopravních kolon svěřena starostovi Z.Ú.H.J. Hasičstvo ochotně věnovalo své síly této mobilní lidumilné službě, neboť vědělo, že slouží svým bratřím. Speciálně školení hasiči vykonávali cenné služby pomocných zdravotníků. V době války utvořilo se v českých zemích 864 dopravních kolon (čet), ve kterých bylo zapojeno 12 103 členů. Bylo to zejména v místech, kde byly v činnosti nemocnice Červeného kříže. Tyto čety dopravovaly raněné a nemocné vojáky z železničních stanic do nemocnic, poskytovaly jim první pomoc, převazovaly jejich poranění a poskytovaly jim občerstvení. Válečná doba si vyžádala budování lazaretních, ale i zajateckých táborů – Cheb, Jablonné v Podještědí, Josefov, Liberec, Milovice, Most, Planá, Terezín, Želénky u Duchcova. Jen v Čechách roku 1915 vyvíjelo činnost tzv. přepravní kolony ve 163 místech. V rámci Zemské ústřední hasičské jednoty působilo v Čechách k 1. 9. 1916 189 kolon, v nichž bylo organizováno 2 542 členů. Dopravní kolony byly v podřízenosti Zemského pomocného spolku Červeného kříže, který v roce 1916 měl 209 mužských a 120 ženských spolků. Z celkového počtu bylo 163 německých. Od 17. 8. 1914 do 30. 9. 1918 dopravili takto 7 206 001 vojáků, poskytli 7 806 977 občerstvení a provedli 43 996 převazů. Po vyhlášení I. světové války bylo a Moravě se zřízeno 100 kolon, ve kterých pracovalo 911 hasičů. Přepravili 268 561 raněných a podali 865 355 občerstvení. Této činnosti se české hasičstvo ujalo dobrovolné poté, co mu bylo dáno přímým vojenským dohledem na přímý rozkaz. Tato humánní služba nešťastným obětem války zabránila rozpuštění hasičské organizace a ochránila její členy před většími persekucemi. Náplň hasičských činnosti je totiž taková, že i přes citelně oslabené sbory, doplněné mladými, nezkušenými lidmi, museli jejich členové své ušlechtilé myšlence sloužit. Ušlechtilá hasičská myšlenka nezištné lidské pomoci vítězila tedy i v době, kdy na jiných místech byly humanitní zásady hrubě pošlapávány. V průběhu 1. světové války, byla v hasičstvu vybudována mohutná organizace samaritská, která byla do značné míry ovlivněna Červeným křížem.

Hasičům přibyly nové povinnosti, totiž odnášet raněné z vojenských transportů do nemocnic a lazaretů. Ve všech místech, kde byly veřejné nemocnice, nebo kde došlo ke zřízení pomocných nemocnic (lazaretů), byly ustavovány hasičské čety Červeného kříže pro přepravu nemocných a raněných vojáků. Je tragickou pravdou tohoto období, že všestrannost hasičského výcviku, zejména soustavné pěstování samaritánské služby, přineslo ovoce za 1 světové války. Zemská ústřední hasičská jednota byla vyzvána, aby při dobrovolných sborech hasičských byly zřizovány zdravotnické čety, které budou orientovány hlavně na převoz raněných a nemocných vojínů z vlakových nádraží do nemocnic, polních lazaretů a táborů Červeného kříže. Toto se záhy stalo nepostradatelnou službou hlavně ve městech, kudy vedly železnice. Této činnosti se české hasičstvo ujalo dobrovolně poté, co mu bylo dáno na srozuměnou, že neujme-li se jí, bude ji vykonávat pod přímým vojenským dohledem na přímý rozkaz a Zemská ústřední hasičská jednota bude čelit rozpuštění, čímž vlastně před rozpuštěním byla zachráněna. Ve schůzi Sdružení dobrovolného hasičstva slovanského ve Vídni v roce 1915, bylo po referátu starosty Matěje Mayera usneseno učinit dohodu se Společností Rakouského Červeného kříže o zastoupení v jednotlivých zemích. Proto mnohé naše sbory mající tehdy službu samaritskou, vstupovaly za členy Pomocného spolku Červeného kříže v království Českém. Od roku 1915 byla pohotovost pro hasiče povinná.  Roku 1915 ve výboru správy „Rakouské společnosti Červeného kříže“ se Reginald Czermack stal zpravodajem referátu pro první pomoc, záchrannou službu a místní dopravu raněných a nemocných vojáků. 4-7. 5. 1916 za účasti hasičstva se uskutečnil „Týden Červeného kříže“. Konaly se sbírky pro zabezpečení válečných úkolů zemských pomocných spolků Červeného kříže. Dne 21. 4. 1917 starosta hasičské jednoty markrabství Moravského Karel Vozáb souhlasil, aby hasičské sbory se staly členy Červeného kříže – 47 žup – 1403 sborů. Při sborech začleněných při zemské jednotě v Čechách pracovalo 190 oddělení pro místní přepravu raněných a nemocných vojáků – 2 380 členů. U německého svazu bylo 124 dopravních kolon – 1 654 členů. Dobrovolné hasičské sbory zřizovali samaritní stráže nejméně o 2 mužích a 1 ženě.

Hasiči-samaritáni byli většinou osvobozeni od vojenské služby. Po první světové válce se stala samaritánská služba neoddělitelnou součástí celkové služby hasičské. S blížícím se koncem války začínala činnost sborů opět nabývat na síle. Očekávání nových radostných dnů vlévalo sborům vyčerpaným útrapami války novou krev do žil. Přivítání konce války a vznik samostatného Československa bylo provázeno mohutnými oslavami celého národa, při kterých nemohli chybět ani hasiči. Na posílení sborové základny však musely čekat zpravidla až do návratu vojáků z  front. Značné starosti způsobovalo sborům rovněž doplňování inventáře a opravy poškozeného hasebního náčiní. Usilovnou činností hasičů se však práce sborů rychle konsolidovala a hasičské sbory se opět přihlásily „ k těm nejnepostrádatelnějším veřejným zařízením, kterých ničím nahradit nelze“ jak je uvedeno v dobových zprávách. Po dlouhých čtyřech letech světová válka končí a na území Rakousko-uherské monarchie vznikají nové národnostní státy a mezi nimi i Československo. Skončení války přivítali hasiči s nadšením a snažili se obnovit svou činnost v plné předválečné síle. Život se začíná vracet do normálních kolejí a také život dobrovolných hasičů je pozvolna obnovován. V mnoha obcích našeho státu jsou pomníky padlým vojínům první světové války. Takřka na všech jsou i jména členů dobrovolných hasičských sborů.

Schůze výboru moravské jednoty z úst Arnošta Šehy provedla neúplnou rekapitulaci válečných lidských ztrát. Z 455 zaslaných dotazníků k 27. 4. 1918 válečnou službu se zbraní v ruce vykonalo 6 987 hasičů. Za statečnost bylo vyznamenáno 451. Evidence v kolonce raněných měla 1084 členů, zajatých 1219, válečných invalidů 210 a za císaře padlo 414 hasičů. Válka poznamenala hasičstvo i v Čechách. Na válečném poli padlo 11 150 hasičů, na následky válečných útrap zemřelo 2543 a nezvěstných bylo 1571 mužů. Válka nebrala ohled, zda to byl český nebo německý hasičů.

SVĚTOVÁ VÁLKA V ODRAZU HASIČSKÝCH KRONIK

Událostí roku 1914 dle historického zápisu SDH Poděšín „V neděli dne 26. července vyhlášena MOBILISACE a vyhlášena válka se Srbskem. Rozpoutala se vichřice VÁLKA SVĚTOVÁ. Většina členů odchází do boje, kdo z nich vrátí se?“ Na začátku roku měl sbor 20 členů. V roce 1915 má sbor už jenom 12 členů.

Dne 28. července 1914 vypukne první světová válka, která se zapíše nesmazatelně i do historie Šenovského sboru. Čtrnáct dní po zahájení válečných operací se schází sbor a z dochovaných zápisů poznáváme, jak válka zasahuje do činnosti hasičů. Nejlépe bude, necháme-li promluvit bezmála stoletý zápis kronikáře. „Jednatel i přítel Ferd. Nezgoda vzpomínají členů, kteří povinností vojen. povoláni byli do války, přejí jim štěstí a napomínají přítomné, by se zdrželi v nynější pohnuté době veškerých nepředložených poznámek neb činů. Které by mohly míti pro ně velmi nemilé následky. Zachovati klid a rozvahu, to budiž naším příkazem!“  A členové uposlechnou a dále vyvíjejí sborovou činnost, i když omezeně vzhledem k těžké době. Stále více a více členů je povoláváno do války a povolávací rozkazy se nevyhýbají ani nejvyšším představitelům sboru. V roce 1915 narukuje jak jednatel, tak i starosta organizace. Avšak i tak stačí hasiči plnit své povinnosti, vyjíždějí k zásahům a pomáhají svým bližním a dokonce přicházejí i noví členové. Hasiči si vedou dobře i na bojišti. V roce 1916 je vyznamenán Eduard Dyba. V tomto roce si však válka vybere i svou krutou daň z řad členů dobrovolného sboru. Ve světové válce padne první šenovský hasič, Antonín Bernatík…

Na sklonku války napsal náčelník hasičského sboru ve Velké Bíteši Karel Hustý v oddílu o činnosti sboru: „Maje na mysli činnost sboru, měl bych psáti o jeho nečinnosti. Válka veškeré lidstvo tak zkrušila, že nezbylo věru času a nálady na cvičení a schůze. Zármutek nad padlými, nezvěstnými a raněnými, nedostatečná výživa a sháňka po prostředcích životních, po šatu, obuvi a prádle, dále nesmírná drahota a nedostatek všeho. Příčin zajisté dosti…“. Je zajímavé, že této vnitřní nečinnosti byla úměrná i nečinnost funkční, tj. týkající se hašení požárů. Po celou dobu války není v oddílu IV., kapitola E žádný záznam o požáru ve Velké Bíteši nebo okolí. Nehořelo! Kronikář zapsal: „Požárů se sbor, bohudíky, zúčastnit nemusel. Patrně asi žháři narukovali.“ První světová válka v letech 1914 až 1918 zmrazila činnost hasičského sboru. Hned v první mobilizaci narukovalo 14 činných členů a v průběhu roku 1915 dalších 21, takže zůstalo pouze 18 činných členů, nevojáků. Z přispívajících členů narukovalo celkem 13. Na frontě padli 2 členové, zajati 4, raněných několik.

První světová válka 1914 – 1918 dala hasičskému sboru v Hranicích u Aše velkou ránu. Protože všichni vyškolení aktivní hasiči byli postupně odveleni jeden po druhém. Hrstka starších hasičů zůstala, ti se starali a udržovali přístroje v pohotovostním stavu. Po skončení války se ale nemohlo ihned myslet na vznik a pokračování ve starém složení a v zavedeném systému, jelikož i hasiči postrádali spoustu svých kamarádů, jejichž jména byla zapsána na pomníku padlých. Někteří se vrátili postiženi z války zpět do své vlasti. Někteří po válce a po rozpadu dříve tak hrdého Rakouska – Uherska nechtěli ani ve své vlasti rychle pokračovat ve spolupráci. Mimoto bylo těžké najít nové síly.

Citace z kroniky SDH Hlavatce: „Všechen život je jako pod těžkým závažím a každý se strachem očekává, věci budoucích. Nikdo neví, co zítřek přinese, světová válka na náš sbor těžce doléhá, odvody stíhají odvody, všecko odchází na bojiště, odváděny jsou i 50- ti letí. Spolkový život je jako v umírání, každý se stará jen o sebe a o starosti, co bude dále, nezajímá se o spolkovou věc.“ Dále z kroniky: „Radostná zpráva došla na zdejší obec, dne 28. října 1918, že Rakousko se vzdalo, válce je konec, mír nastává, jsme svobodni, nastává samostatnost. Hasičstvo se zúčastnilo průvodů s lampiony po vesnici za zvuku místní kapely a jásavého zpěvu. Radost do spolkového života se vrátila, naši vojáci se vracejí domů“. Do válečných útrap bylo se sboru odvedeno 16 členů a tři členové ve válce padli. Činnost sboru se vrací opět do starých kolejí.

Činnost sboru v Třemošnici narušila první světová válka, kde polovina členů padla. Tři čtvrtiny hasičů v Písecké Smolči byly povolány do zbraně. Celou válku se nekonala žádná schůze. Od roku 1914 SDH Těptín poznamenala první světová válka, kdy mnoho občanů odešlo bojovat „za císaře pána“ a mnozí se již nevrátili. Členové neměli čas ani chuť pracovat ve sboru, a tak se schází po dlouhých čtyřech letech až 30. března 1919 na valné hromadě.

David Dvořáček