Historie báňské záchranné služby - Fire History – Fire History
Fire History obrázky

Historie báňské záchranné služby

První závodní hasičský a záchranný útvar na území naší republiky založil pan Herman Menzel, hormistr uhelného dolu Heiriches-Glück-Zeche (později Důl Evžen v Petřvaldě v okrese Karviná). Tento dobrovolný sbor vznikl v roce 1853 (1852 ?), ale až v roce 1855 jej uznalo vedení šachty a její majitel. Úředně byl však zaregistrován až po 24 letech. Hasiči z řad horníků zasahovali nejen na povrchu, ale také při neštěstích v podzemí.V 19 století speciální důlní záchranářské oddíly nikde neexistovaly. Ty vznikaly až mnohem později po hrozných důlních katastrofách se stovkami mrtvých v druhé polovině 19 století. Do té doby byla na dolech obvyklá taková praxe, že při důlních neštěstích a  požárech se z horníků vytvářely provizorní narychlo sestavené záchranářské oddíly, které nebyly pevněji organizované ani náležitě vycvičení.

Důlní záchranářství začalo vznikat vytvořením Ústředních záchranných stanic s profesionálními důlními záchranáři. Stanice začaly vznikat pod dojmem hrozné důlní katastrofy ve Francii, při níž zahynulo 1099 horníků, a pod dojmem velkých katastrof na karvinských šachtách. Báňské hejtmanství ve Vídni vydalo zvláštní nařízení č. 692/1897 „směřující k zajištění ochrany osob a majetku v případě výbuchu třaskavých plynů nebo uhelného prachu. Nařízením téhož hejtmanství č.j. 3228/1905 bylo nařízeno vybavit dýchacími přístroji narážeče na těžebních patrech, podrobit horníky určené k báňské záchranné službě pravidelným lékařským prohlídkám apod. Předpis zároveň doporučoval i sdružování záchranných sborů jednotlivých dolů do sborů společných. 23. 6. 1908 Nařízením Báňského hejtmanství ve Vídni byly zřizovány Ústřední záchranné stanice a také podzemní záchranné stanice. V roce 1911 vznikla první oficiálně schválená Ústřední záchranná stanice v OKR dolů Severní dráhy Ferdinandovy na Zárubku. Na Těšínsku vznikla důlní záchranná stanice na dole Nová Jáma v Lazích v roce 1912, ale úředně byla schválena až 18. 4. 1914. Zde samostatně fungovala do roku 1965, jako detašované pracoviště až do roku 1979, než bylo přemístěno do Ostravy-Radvanic. Nařízením ministerstva hospodářství a práce č. 290/1943 o organizaci báňské záchranné služby v hornických závodech byly sjednoceny požadavky na výkon, systém a vybavení báňských záchranných sborů a stanic na celém území Čech a Moravy.

Příkazem ministra paliv č. 9 byly dnem 1. srpna 1957 zřízeny profesionální báňské záchranné sbory a to nejprve na v Ostravě Radvanicích a v Lazích, 3. listopadu 1957 v Mostě a následně pak i na uranových dolech. Organizace báňské záchranné služby v ČR je dvoustupňová. Základní složku tvoří závodní báňské záchranné stanice, které jsou zřízeny pro doly, lomy nebo vrtná pracoviště a jsou v majetku příslušných společností. Nadstavbovou složku tvoří hlavní báňské záchranné stanice, které zajišťují báňskou záchranou službu v obvodech působnosti. Zde vykonávají preventivní i zásahovou činnost a metodicky řídí příslušné závodní báňské záchranné stanice. Od 1. ledna 2006 jsou v České republice provozovány celkem čtyři hlavní báňské záchranné stanice – Ostrava, Most, Hodonín, Praha. Každá z nich operuje po celém území republiky a je specializovaná podle zaměření svého zřizovatele na určitý typ hornické činnosti. Stanice v Ostravě zajišťuje báňskou záchrannou službu zejména na hornických pracovištích v podzemí, stanice v Hodoníně na pracovištích, kde jsou prováděny vrtné a geofyzikální práce, stanice v Praze se specializuje na ochranu podpovrchových ražeb, jako jsou metro, tunely, kolektory atd. a stanice Most se specializuje na ochranu hornických pracovišť na povrchu.

David Dvořáček

Žádné komentáře na “Historie báňské záchranné služby”

Napsat komentář